Screaming Frog: pokročilé filtry, které používám při každém auditu

Screaming Frog otevře a spustí procházení kdokoliv. Zadáte adresu, kliknete na Start, za chvíli máte tabulku o tisících řádcích. Jenže tím práce teprve začíná. Rozdíl mezi člověkem, který Screaming Frog jen má nainstalovaný, a tím, kdo z něj něco vytěží, není v počtu projetých webů. Je v tom, co si z těch dat umí vyfiltrovat.

Tenhle článek je pro druhou skupinu. Projdu s vámi pokročilé filtry, které používám při každém technickém auditu, a hlavně způsob, jak si je jednou nastavíte a pak už jen načítáte. Jestli Screaming Frog teprve rozjíždíte a nevíte, kde se zapíná placená verze nebo jak vůbec spustit první crawl, začněte radši kompletním návodem od nuly a vraťte se sem, až budete mít první procházení za sebou.

Co Screaming Frog je a proč ho mám otevřený skoro pořád

Je to program, který si nainstalujete do počítače a on projde váš web stránku po stránce jako Google. Vypíše titulky, popisky, stavové kódy, přesměrování, hloubku stránek, rozbité odkazy, prostě techniku. Do 500 adres ho máte zdarma navždy, plná licence stojí 199 £ ročně (kolem 5 900 Kč, kurz libry kolísá). Pro malý web free verze na základní kontrolu stačí. Jakmile chcete vlastní extrakci, napojení na Search Console nebo procházení nad 500 adres, potřebujete placenou.

Při auditech ho mám otevřený skoro pořád, je to můj každodenní nástroj na techniku. A právě proto vím, že jeho síla není v tom základním procházení, které zvládne kdokoliv. Je v tom, co si z výsledků vyfiltrujete a v jakém pořadí to pak řešíte.

Filtry na techniku: co web brzdí a není vidět

Tohle je vrstva, kterou v základním pohledu na záložky přehlédnete. Musíte se na ni doptat.

Řetězce přesměrování delší než dva kroky. Jedno 301 přesměrování je normální. Řetězec (adresa A vede na B, ta na C, ta na D) je problém: zdržuje procházení a ředí sílu odkazů. Google doporučuje držet řetězce co nejkratší, já u klientů netoleruju víc než dva kroky. Najdete je v Reports → Redirect Chains, export do Excelu a filtr na sloupec „Number of Redirects" větší než 2. Pozor hlavně na smíšené a cyklické řetězce (301 → 302 → 301, nebo A → B → A) — ty vznikají po několika migracích a samy od sebe nezmizí.

Smíšený obsah, tedy HTTP na HTTPS webu. Máte web na HTTPS, ale některé obrázky, skripty nebo fonty se načítají ještě přes staré HTTP? Prohlížeč na to upozorní a Google to bere jako bezpečnostní vroubek. Zapněte v Configuration → Spider → Advanced kontrolu odkazů a po crawlu si projděte záložku Security, případ „Mixed Content". Oprava bývá banální, přepsat http:// na https://, ale najít to ručně mezi tisíci adresami nejde.

Osiřelé stránky. Osiřelé stránky jsou ty, na které nevede jediný interní odkaz. Screaming Frog je sám od sebe nenajde, protože chodí právě po odkazech, takže o jejich existenci neví. Napojte ho ale na Search Console (Configuration → API Access → Google Search Console), spusťte crawl a po něm Crawl Analysis. Nástroj pak porovná, co Google zná, s tím, co sám prošel po odkazech, a rozdíl vysype jako osiřelé stránky. Bývají mezi nimi staré landing page z kampaní nebo články, na které se nikdo nikdy neproklikne.

Pomalé stránky. Zaškrtněte v Configuration → Spider → Advanced ukládání časů odezvy a po crawlu filtrujte podle Response Time. Ještě líp poslouží napojení na PageSpeed Insights (Configuration → API Access), pak ke každé adrese uvidíte i reálné Core Web Vitals. Nehledáte jednu pomalou stránku, hledáte vzorec: když jsou pomalé všechny produktové stránky, problém není v obsahu, ale v šabloně.

Filtry na on-page: kde web plýtvá příležitostí

Titulky mimo rozumnou délku. Google z titulku ukáže zhruba 50 až 60 znaků. Kratší nevyužívají místo, delší se ořežou. Ve výchozí záložce Page Titles jsou filtry „Over X Characters" a „Under X Characters". Nejvíc mě ale zajímají titulky, které mají všechny přesně stejnou délku, to je poznávací znamení šablony, do které nikdo nesáhl.

H1 shodná s titulkem. Když se titulek a nadpis H1 kryjí slovo od slova, plýtváte. Titulek si má vydělat proklik ve výsledcích vyhledávání, H1 má mluvit ke čtenáři na stránce. Screaming Frog na to má rovnou filtr: v záložce Page Titles si necháte vypsat titulky shodné s H1 (Same as H1) a máte je pohromadě.

Chybějící canonical. Bez kanonického odkazu Google netuší, která verze stránky je ta hlavní, a u e-shopů s filtry a parametry se tím množí duplicity. Filtr Canonicals → Missing vám je ukáže. Podstatné je zkombinovat ho s podmínkou, že jde o indexovatelnou stránku, jinak se utopíte v adresách, které stejně nikam nepatří.

Tenký obsah pod 300 slov. Zapněte počítání slov (Configuration → Spider → Extraction, volba Word Count) a filtrujte pod 300. Ale pozor, tenký obsah není automaticky chyba, kontaktní stránka nebo kalkulačka mají textu málo právem. Proto tenhle filtr nikdy nepouštím samotný a rovnou se dostáváme k tomu, v čem je Screaming Frog nejsilnější.

Kombinace podmínek je celý trik. Na tohle má Screaming Frog segmenty (Configuration → Segments; chtějí zapnutý databázový režim ukládání, File → Settings → Storage Mode). Poskládáte v nich několik podmínek nad čímkoliv, co crawl posbíral. Skutečně užitečné začne být tohle: „Word Count menší než 300" A ZÁROVEŇ „Indexability = Indexable" A ZÁROVEŇ „Unique Inlinks menší než 3". Naráz vám vypadnou indexovatelné stránky, které jsou hubené na obsah i na interní odkazy. To je přesně ten seznam, se kterým se dá začít pracovat, ne třicet záložek zvlášť.

Filtry na interní prolinkování

Stránky s méně než třemi příchozími odkazy. Málo interních odkazů znamená málo síly a horší dohledatelnost. V záložce Internal seřaďte podle „Unique Inlinks" vzestupně, nebo si nastavte filtr pod 3. Důležité stránky by měly mít interních odkazů klidně deset. Interní prolinkování je totiž nejlacinější SEO, které máte plně pod kontrolou.

Hluboké stránky, víc než čtyři kliknutí od homepage. Čím hlouběji stránka leží, tím méně síly k ní doteče a tím déle trvá, než ji Google vůbec zaindexuje. Záložka Crawl Depth, filtr nad 4. Bývají to staré články pohřbené v archivu nebo podkategorie, na které nevede přímý odkaz z vyšší úrovně.

Rozbité interní odkazy. Filtr Response Codes → Client Error (4xx), pak se přepněte na záložku Inlinks, ať vidíte, které stránky na tu čtyřstovku odkazují. Priorita jsou 404 s víc než pěti příchozími odkazy, tam kazíte zážitek nejvíc lidem najednou.

Silné stránky, které nerozdávají. Tady se hodí napojit Screaming Frog na Moz, Ahrefs nebo Majestic (Configuration → API Access, přihlásíte se ke své službě). Ke každé adrese pak přitáhne autoritu, u Mozu Domain Authority, u Ahrefs Domain Rating, u Majesticu Trust Flow. Seřadíte podle ní sestupně a zkontrolujete odchozí odkazy u nejsilnějších stránek. Když má článek, který nasbíral zpětné odkazy, jen dva tři odchozí odkazy a neukazuje na žádnou službu ani produkt, je to promarněná příležitost, kterou opravíte za pět minut.

Vlastní extrakce: když si potřebujete vytáhnout cokoliv

Configuration → Custom → Extraction je funkce, kvůli které si Screaming Frog nedovedu vynahradit ničím jiným. Zadáte XPath, CSSPath nebo regulární výraz a nástroj vám z každé stránky vytáhne přesně to, co potřebujete. Pár věcí, které z webů tahám nejčastěji:

• Strukturovaná data (schema). XPath //script[@type='application/ld+json'] vám ukáže, které stránky schema mají a které ne. U e-shopu bez Product schema přicházíte o rozšířené výsledky ve vyhledávání.
• Ceny produktů. Regulární výraz na formát ceny odhalí produkty, kde cena chybí nebo je „na dotaz", což je pro Google Nákupy problém.
• Datum publikace a autor. U blogu si tak najdete články bez data (Google nepozná, jak jsou staré) a u témat o zdraví nebo financích články bez uvedeného autora, což jsou signály důvěryhodnosti, na které Google čím dál víc slyší.

Tip, který šetří nejvíc času: v Chrome otevřete vývojářské nástroje (F12), klepněte pravým tlačítkem na element a přes Copy → Copy XPath dostanete přesnou cestu, kterou jen vložíte do extrakce.

Ukládání a sdílení konfigurace (.seospiderconfig)

Tady je věc, na kterou se lidi ptají a která z pokročilého uživatele dělá rychlého uživatele. Všechno, co jste si výše nastavili, si nemusíte klikat znovu. Přes Configuration → Profiles → Save As uložíte celé nastavení do souboru s příponou .seospiderconfig a při dalším auditu ho jen načtete přes Configuration → Profiles → Load.

Ten soubor v sobě nese nastavení procházení, vlastní extrakci i vlastní filtry. Jediné, co v něm není, jsou vaše API klíče, ty si každý doplní zvlášť. Což je vlastně dobře, protože konfiguraci pak můžete beze strachu poslat kolegovi nebo přenést mezi počítači.

Já mám takhle připravené čtyři sady a nesahám do nastavení pokaždé znovu:

• rychlý audit na první přehled,
• hloubkový technický audit se vším,
• e-shopová sada s cenami, skladovostí a schematem,
• blogová sada s autory, daty a počtem slov.

Výsledky filtrů se pak exportují do CSV, Excelu i Google Sheets. Když z auditu potřebujete průběžný report, dají se tabulky napojit i do Looker Studia (dřív Data Studio), ale k tomu sahám spíš u větších klientů, u kterých čísla někdo sleduje pravidelně.

Jak to skládám dohromady při auditu

Aby z toho nebyl chaos, jedu vždycky ve stejném pořadí. Nejdřív rychlý průchod s výchozím nastavením, kde koukám hlavně po stavových kódech a indexovatelnosti. Pak technická hloubka: řetězce přesměrování, osiřelé stránky, hloubka procházení, rozbité odkazy. Potom on-page detaily, titulky, tenký obsah, canonical, duplicitní H1. Nakonec interní prolinkování a vlastní extrakce podle toho, jestli jde o e-shop, nebo blog.

Screaming Frog je základ, bez kterého se technický audit neobejde, a pokud řešíte, jestli k němu přidat ještě druhý crawler, srovnávám ho v samostatném článku Screaming Frog vs. Sitebulb. Kde přesně technický audit začíná a co všechno do něj patří, rozebírám v návodu na technický SEO audit. A celou sadu nástrojů, kterou při práci střídám, mám v přehledu nejlepších SEO nástrojů pro rok 2026.

Časté otázky

Fungují pokročilé filtry i v bezplatné verzi Screaming Frog?

Základní filtry ano, projdete stavové kódy, titulky, H1 i canonicaly. Vlastní extrakce, napojení na Search Console, PageSpeed nebo Moz a procházení nad 500 adres už ale potřebují placenou licenci za 199 £ ročně (kolem 5 900 Kč). Pro jednorázovou kontrolu malého webu free verze stačí, na plnohodnotný audit ne.

Jak uložím nastavení filtrů, abych ho nemusel klikat pokaždé znovu?

Přes Configuration → Profiles → Save As, soubor dostane příponu .seospiderconfig. Uloží se do něj nastavení procházení, vlastní extrakce i vlastní filtry (kromě API klíčů). Při dalším auditu ho načtete přes Configuration → Profiles → Load a můžete ho poslat i kolegovi nebo přenést na jiný počítač. Vyplatí se mít připravených víc sad podle typu webu.

Jak propojím Screaming Frog s Moz nebo Ahrefs kvůli autoritě stránek?

V Configuration → API Access vyberete službu (Moz, Ahrefs, Majestic) a přihlásíte se ke svému účtu. Po crawlu se ke každé adrese natáhne její metrika autority, u Mozu Domain Authority, u Ahrefs Domain Rating. Berte je jako pomůcku pro porovnání stránek mezi sebou, ne jako absolutní pravdu o kvalitě webu.

I s nejchytřejšími filtry zůstává tabulka jen tabulkou

Můžete mít připravené čtyři konfigurace a vytáhnout si z webu úplně cokoliv, a stejně vám z toho vypadne výpis. Nastavení Screaming Frogu se dá naučit za víkend. Poznat, který z těch dvou set nálezů váš web opravdu sráží a co je jen kosmetika, je jiná disciplína a tu vám žádný soubor s konfigurací nenačte. Jestli nad takovou tabulkou chcete stát s někým, kdo v ní pozná to podstatné, hoďte mi adresu webu. Projedu si ho po svém a obratem vám pošlu, do čeho se pustit dřív než do zbytku. Zadarmo a bez podpisu jakékoli smlouvy.

Projděte ten web se mnou

Zdroje k faktům v článku:

• Cena a limity Screaming Frog SEO Spider (ověřeno 3. 7. 2026): screamingfrog.co.uk/seo-spider/pricing
• Přehled funkcí a vlastní extrakce: screamingfrog.co.uk/seo-spider
• Správa rozpočtu na procházení u velkých webů: developers.google.com/search — crawl budget