Copyright je anglické označení pro autorské právo. V Česku ho upravuje autorský zákon (č. 121/2000 Sb.) a jeho základ je jednodušší, než si většina lidí myslí: ochrana vzniká automaticky ve chvíli, kdy dílo vznikne. Žádná registrace, žádný poplatek. Ani značka © není podmínka — je to jen upozornění, samo o sobě nic nezakládá ani neruší.
Nejsem právnička a tenhle článek není právní rada. Dělám SEO a autorské právo potkávám u firemních webů z té praktické strany: fotky stažené z vyhledávače, převzaté texty, výzva k úhradě za jednu fotku ve tři roky starém článku. Projdu s vámi, co si na web smíte vzít, odkud brát obrázky, co dělat, když někdo krade vám, a jak je to s výtvory AI. U právních tvrzení odkazuju rovnou na zákon, ať si je můžete přečíst v originále.
Co je copyright (autorské právo)
Autorské právo chrání díla: texty, fotografie, videa, hudbu, grafiku i software. Nezáleží na kvalitě ani rozsahu — chráněný je odborný článek stejně jako fotka večeře z mobilu. Právo k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli vnímatelné podobě (§ 9 autorského zákona). Česky: jakmile zmáčknete spoušť nebo dopíšete odstavec, máte k výsledku autorská práva. A stejně automaticky je má každý, jehož obsah najdete na internetu.
Z toho plyne pravidlo, které vám ušetří nejvíc peněz: všechno na internetu někomu patří, dokud se neprokáže opak. Fotka z vyhledávání obrázků i text, který napsala konkurence. Že jde obrázek stáhnout pravým tlačítkem, neznamená, že ho smíte použít.
A trvá to dlouho. Majetková autorská práva platí po celý život autora a ještě 70 let po jeho smrti (§ 27). Teprve potom je dílo volné. Máchovy verše si na web dát můžete, loňskou básničku z cizího blogu ne.
Ochranná známka a mýtus „copyright free"
Autorské právo se často plete s ochrannou známkou, tak stručně:
A co znamená „copyright free"? Obsah bez autorských práv v podstatě neexistuje, dokud od smrti autora neuplynulo 70 let. Když se tak označují fotky nebo hudba „zdarma", ve skutečnosti jde o licenci: autor svá práva pořád má, jen vám dovolil dílo za určitých podmínek používat. Rozhodují ty podmínky, nálepka „free" sama o sobě neříká nic.
Fotky na web: odkud je brát
Největší praktické riziko pro běžnou firmu nejsou texty, ale fotky „z Googlu". Vyhledávač obrázků není fotobanka. Jen ukazuje, co leží na cizích webech, a každá z těch fotek má majitele.
Proč to bolí právě u fotek: existují firmy (například PicRights nebo Copytrack), které pro fotografy a agentury strojově prohledávají internet a majitelům webů rozesílají výzvy k úhradě. Chodí běžně i do Česka a nebývají to podvody, i když tak na první pohled působí. Opora v zákoně přitom existuje: kdo užije dílo bez licence, má vydat dvojnásobek odměny, která by za licenci byla obvyklá (§ 40). U fotky, jejíž licence stojí dva tisíce, jste rázem na čtyřech. Za jeden obrázek, o kterém možná ani nevíte.
Odkud tedy brát:
- Placené fotobanky (Adobe Stock, Shutterstock a další). Desítky až stovky korun za fotku a licence černá na bílém. Pro firemní web nejjednodušší jistota.
- Fotobanky zdarma (Unsplash, Pexels). Použití je zdarma i komerčně a autora uvádět nemusíte. Není to ale „obsah bez práv" — je to licence s podmínkami: fotky nesmíte dál prodávat ani z nich skládat vlastní fotobanku a podmínky se občas mění. Před stažením si je přečtěte přímo u služby, zabere to minutu.
- Vlastní fotky. Právně nejjistější a pro web nejcennější. Fotka vaší dílny řekne zákazníkovi víc než stažený úsměv z callcentra, který visí na stovkách dalších webů. Jak fotky připravit, aby web nezpomalily, popisuju v článku o optimalizaci obrázků.
U licencí Creative Commons (potkáte je třeba na Wikipedii) rozhodují zkratky: BY znamená uvést autora, NC jen nekomerční použití, ND bez úprav. Firemní web se za nekomerční použití považovat nedá, takže obsah s NC rovnou vynechte.
Většina webů, které mi projdou rukama, ztrácí návštěvnost kvůli třem až pěti chybám. Které brzdí ten váš? Pošlete mi adresu a do 48 hodin to víte. Ručně, zdarma a bez závazku.
Citace a embed: co si vzít smíte
Autorský zákon má výjimky a dvě z nich web reálně využije.
Citace (§ 31). Do vlastního textu smíte vzít výňatek z cizího díla, když slouží vašemu obsahu (recenze, srovnání, odborný text), vezmete jen nezbytnou část a uvedete autora, název a zdroj. Všechny podmínky najednou, ne jedna z nich. Převzít celý článek a připsat „zdroj: XY" citace není — to je kopie s vizitkou. Uvedení zdroje totiž samo o sobě žádnou licenci nenahrazuje; to je asi nejrozšířenější omyl ze všech.
Vložení (embed). Video z YouTube nebo příspěvek ze sociální sítě vložený oficiálním kódem pro sdílení se přehrává ze serverů platformy a autor s takovým šířením souhlasil v jejích podmínkách. Bezpečná cesta. Stáhnout cizí video a nahrát ho k sobě bezpečná cesta není, to už je kopie.
Naopak výjimka „pro osobní potřebu" (§ 30) firemní web nekryje. Vztahuje se na kopii pro vás doma, bez obchodního prospěchu. Jakmile je obrázek na firemním blogu, o osobní potřebu nejde.
Když někdo ukradne obsah vám
Nejdřív jak to vůbec zjistíte:
- Texty: vezměte svoji nejosobitější větu a zadejte ji do Googlu v uvozovkách. Na pár takových vět si nastavte Google Alerts a nové výskyty vám budou chodit mailem.
- Fotky: reverzní hledání přes Google Lens nebo TinEye. Nahrajete fotku a uvidíte, kde všude visí.
A postup, když něco najdete. Většinou to celé skončí u druhého kroku:
- Zdokumentujte to. Snímek obrazovky s datem a adresou, ideálně i uložení kopie do Wayback Machine (web.archive.org). Důkaz si pořiďte dřív, než druhé straně napíšete.
- Napište provozovateli webu. Věcně: co je převzaté, odkud, dokdy to má zmizet (7 až 14 dní je férová lhůta). Překvapivě často jde o neznalost, ne o zlý úmysl, a obsah zmizí po prvním mailu.
- Nahlaste to Googlu a hostingu. Když web mlčí, požádejte Google o odstranění stránky z výsledků kvůli porušení autorských práv (oficiální formulář najdete ve zdrojích pod článkem). Google navíc ve svých pravidlech proti spamu píše, že weby s velkým počtem oprávněných žádostí upozaďuje ve výsledcích celé.
- Právník. Až na velké nebo opakované případy. Dvojnásobek obvyklé licenční odměny z § 40 tentokrát pracuje pro vás.
Copyright a SEO
Kopírování řeší po svém i vyhledávače, takže dvě zprávy pro váš web:
Když kopírují vás, o pozice většinou nepřijdete — Google umí poznat, kdo publikoval dřív. Pojistkou je rychlá indexace nových článků (odeslaná sitemapa v Search Console, interní odkazy), na vytrvalé zloděje obsahu platí postup z předchozí kapitoly.
Kdybyste kopírovali vy, narazíte dřív u Googlu než u soudu. Hromadné přebírání cizího obsahu bez přidané hodnoty spadá přímo pod pravidla proti spamu (Google mu říká scaled content abuse). A originalita funguje i obráceně: vlastní fotky a doložitelná zkušenost jsou přesně to, co Google popisuje jako E-E-A-T.
AI a autorská práva: stav v roce 2026
Komu patří výstup z AI? Podle českého práva nejspíš nikomu. Autorem může být jen člověk a jedno z prvních českých rozhodnutí na tohle téma (Městský soud v Praze, spor o obrázek z DALL-E) řeklo jasně: obrázek vygenerovaný AI není autorské dílo a samotný prompt je jen námět. Americký úřad pro autorská práva došel ke stejnému závěru. Prakticky: AI obrázek na webu použít smíte, ale není „váš" — když stejný nebo podobný použije konkurence, nemáte se čeho dovolat.
Je bezpečné výstupy AI používat? Pro běžné firemní použití v zásadě ano. Velké spory, které se teď vedou, míří na výrobce modelů kvůli datům, na kterých se učily, ne na běžné uživatele. Dvě opatrnosti přesto doporučuju: nenechávejte si generovat obsah „ve stylu" konkrétního žijícího autora a k textům z AI přistupujte jako k polotovaru — proč, to rozebírám ve srovnání AI nástrojů na psaní.
Časté otázky
Musím mít v patičce webu značku ©?
Nemusíte, na ochranu nemá žádný vliv. Ale neuškodí: připomíná, že obsah má majitele, a říká, na koho se obrátit s žádostí o užití. Obvyklý tvar je © rok a jméno.
Smím na blog přeložit zahraniční článek?
Bez souhlasu autora ne, překlad je pořád užití původního díla. V pořádku je převzít fakta a napsat text vlastní: samotná fakta a myšlenky autorské právo nechrání, chrání jejich konkrétní zpracování.
Jsou snímky obrazovky cizích webů a aplikací v pořádku?
V recenzi, návodu nebo srovnání v rozumné míře ano — opíráte se o citaci, snímek doprovází váš vlastní text a je jasné, čí produkt ukazuje. Vystlat snímky obrazovky celý článek místo vlastního obsahu už v pořádku není.
Pomůže, když cizí fotku oříznu nebo dám do koláže?
Nepomůže. Úprava cizího díla je další zásah do autorových práv, ne cesta kolem nich. A detekční nástroje běžně najdou i oříznuté a zrcadlené kopie.
Váš web si zaslouží druhý pár očí. Ruční SEO audit zdarma, výsledky do 48 hodin.
Nejjistější je obsah, který je váš
Celé autorské právo na webu se dá shrnout do jedné praktické rady: co nejvíc vlastního obsahu. Nejenže pak nikdy nedostanete výzvu k úhradě — je to zároveň obsah, který se ve vyhledávání prosazuje nejlíp, protože ho nikdo jiný nemá. Jak ho stavět systematicky, popisuju v článku o obsahové strategii.
S právní stránkou vám pomůže advokát. S tou obsahovou se můžu podívat já: SEO audit dělám zdarma a do dvou dnů z něj máte srozumitelný rozbor, kde web ve vyhledávání ztrácí a čím začít. Když při něm narazím na převzatý obsah — váš u cizích, nebo cizí u vás — dozvíte se to taky.
Zdroje k faktům v článku:
- Autorský zákon č. 121/2000 Sb. — vznik díla (§ 9), doba ochrany (§ 27), volná užití (§ 30), citace (§ 31), dvojnásobek obvyklé odměny (§ 40); ověřeno 15. 7. 2026: zakonyprolidi.cz/cs/2000-121
- Zákon o ochranných známkách č. 441/2003 Sb. — platnost zápisu 10 let s obnovou: zakonyprolidi.cz/cs/2003-441
- Licenční podmínky Unsplash a Pexels (ověřeno 15. 7. 2026): unsplash.com/license, pexels.com/license
- Pravidla Googlu proti spamu — upozadění webů s množstvím žádostí o odstranění, scaled content abuse: developers.google.com/search/docs/essentials/spam-policies
- Formulář Googlu pro nahlášení porušení autorských práv: support.google.com/legal/troubleshooter/1114905
- Rozsudek Městského soudu v Praze k AI obrázku (sp. zn. 10 C 13/2023): rozbor na epravo.cz
