Hreflang řeší jednu jedinou situaci: stejný obsah máte ve víc jazycích nebo pro víc zemí a chcete, aby Google každému hledajícímu ukázal tu správnou verzi. Pokud máte web jen v češtině, můžete tenhle článek s čistým svědomím zavřít — hreflang se vás netýká a nic vám neuteče. A pokud právě spouštíte slovenskou verzi e-shopu nebo anglický web pro export, čtěte dál. Je to pár řádků kódu, ale rozhodují o tom, jestli zákazník z Bratislavy uvidí ve výsledcích slovenskou stránku, nebo českou.
Co hreflang dělá (a co nedělá)
Hreflang je atribut, kterým Googlu řeknete: tahle stránka existuje ve víc jazykových verzích a tady je jejich seznam. Zapisuje se jako <link rel="alternate" hreflang="…"> do hlavičky stránky nebo do sitemapy. Google si z něj poskládá mapu verzí a ve výsledcích pak ukazuje tu, která odpovídá jazyku a zemi hledajícího: Čechovi českou, Slovákovi slovenskou, Němci německou.
Stejně důležité je, co hreflang nedělá. Nic nepřekládá. Nezlepšuje pozice (slovenská verze si je musí vydobýt sama, obsahem a odkazy). A Google podle něj ani nepoznává, v jakém jazyce stránka je — to si určuje sám z obsahu. Hreflang je čistě párování verzí.
Jedna věc se o něm navíc často zamlčuje: je to doporučení, ne příkaz. Google se jím většinou řídí, ale finální volbu si nechává. Jak vůbec rozhoduje o tom, co komu ukáže, popisuju v článku jak funguje Google.
Co se stane bez něj? Google umí jazykové verze často spárovat i sám, ale spoléhat na to nechcete. Typický projev: slovenský zákazník dostává ve výsledcích českou verzi. Web funguje, nikde nesvítí chyba, jen prodeje na Slovensku jsou horší, než by mohly být. A když se verze liší jen měnou a pár slovy (třeba anglická stránka pro USA a pro Británii), může je Google bez hreflangu vyhodnotit jako duplicity a jednu z výsledků vyřadit.
Kdy hreflang potřebujete
Dokumentace Googlu popisuje tři situace:
- Plný překlad. Web máte česky a anglicky (nebo v dalších jazycích) a stránky si obsahově odpovídají.
- Stejný jazyk, různé země. Anglický e-shop pro USA a pro Británii: texty skoro totožné, liší se měna, doprava a právní náležitosti.
- Přeložená šablona. Hlavní obsah zůstává v jednom jazyce a překládá se jen navigace a okolí stránky (typicky weby s obsahem od uživatelů).
Česko-slovenská klasika, kterou vídám nejčastěji: e-shop na vas-eshop.cz a vas-eshop.sk. Dvě jazykové verze na dvou doménách, učebnicový případ pro cs, sk a x-default.
A kdy hreflang neřešit: u jednojazyčného webu (i kdyby na něj chodili návštěvníci z pěti zemí) a u strojových překladů, které po překladači nikdo nečetl. Nekvalitní překlad hreflang nezachrání, jen k němu Googlu nakreslíte šipku. Masově generované překlady bez lidské kontroly se navíc můžou dostat do křížku s pravidly Googlu proti spamu.
Kódy jazyků: proč „cz" nefunguje
Hodnota hreflangu má dvě části: kód jazyka podle normy ISO 639-1 a volitelně kód země podle ISO 3166-1. Vypadá to takhle:
cs— čeština, kdekoli na světěsk— slovenštinaen— angličtina bez určení zeměen-GB— angličtina pro Britániide-AT— němčina pro Rakousko
Nejčastější česká chyba: cz. Jenže cz je koncovka domény, ne kód jazyka — čeština má v normě cs a zápis s cz Google nepřečte. Druhá klasika je en-UK: kód Británie je GB a hodnoty jako UK Google prostě ignoruje. A pozor na Belgii: kód be patří běloruštině. Belgie se do hreflangu dostane jen jako země za jazykem (nl-BE pro vlámsky mluvící, fr-BE pro frankofonní část) — kód země totiž nikdy nestojí sám.
Víte jistě, co je na vašem webu špatně? Já to zjistím za vás. Projdu ho ručně, žádný automat — a do 48 hodin máte seznam věcí, které vás v Googlu brzdí, seřazený podle důležitosti. Zdarma.
Tři způsoby zápisu (vyberte si jeden)
Google bere všechny tři způsoby jako rovnocenné a doporučuje vybrat si jeden. Kombinovat je nemá žádný přínos a špatně se to udržuje.
1. Hlavička stránky. Do <head> každé stránky přidáte sadu odkazů na všechny verze. Pro česko-slovenský e-shop:
<link rel="alternate" hreflang="cs" href="https://www.vas-eshop.cz/produkt" />
<link rel="alternate" hreflang="sk" href="https://www.vas-eshop.sk/produkt" />
<link rel="alternate" hreflang="x-default" href="https://www.vas-eshop.cz/produkt" />
Výhoda: na každé stránce hned vidíte, co Google dostává. U webů s mnoha jazyky ale hlavička bobtná a údržba začne být otrava.
2. Sitemapa. Stejná informace, jen zapsaná u každé adresy v XML sitemapě. Kód stránek zůstane čistý a u velkých webů se to spravuje líp; kontrola očima je zase o něco pracnější.
3. HTTP hlavička. Jediná cesta pro soubory, které nemají HTML, třeba PDF ceník ve dvou jazycích. Běžný web ji nepotřebuje.
Jako majitel webu tohle rozhodnutí nedělejte od stolu. E-shopové platformy a SEO pluginy často generují hreflang samy — pak je nejlepší nechat to na nich. Zeptejte se vývojáře nebo podpory platformy, který způsob váš web používá; horší než kterákoliv metoda je nevědět to.
Pravidla, na kterých párování stojí
Čtyři pravidla platí pro všechny tři způsoby zápisu:
- Každá verze uvádí i sama sebe. Česká stránka má v seznamu hreflangů i vlastní adresu, ne jen ty ostatní.
- Vazby musí být obousměrné. Když česká stránka odkazuje na slovenskou, musí slovenská odkazovat zpátky na českou. Jinak Google značky ignoruje. Má to jako pojistku: bez ní by si kdokoliv na internetu mohl označit vaši stránku za „svou jazykovou verzi".
- Plné adresy. Včetně https, žádné zkrácené /produkt.
- x-default pro všechny ostatní. Verze pro hledající, jejichž jazyk nepokrýváte. Typicky hlavní verze webu nebo rozcestník s výběrem jazyka.
Pátý bod přidávám z praxe: hreflang musí mířit na živou, konečnou adresu. Odkaz na stránku, která vrací 404 nebo se přesměrovává, párování bez varování rozbíjí. Po každé větší změně adres (migrace, přejmenované kategorie) proto hreflangy zkontrolujte.
A jeden vztah za samostatný odstavec: hreflang a canonical. Každá jazyková verze má mít canonical sama na sebe. Když slovenské verzi nastavíte canonical na českou, říkáte tím Googlu „slovenská je jen kopie, do indexu ji nedávej" — a slovenská viditelnost je pryč, hreflang nehreflang.
Radši byste se věnovali podnikání než SEO? Přesně od toho jsem tady já.
Jak zkontrolovat, že hreflang funguje
Search Console tady bohužel vyklidila pole: report Mezinárodní cílení, kde bývaly chyby hreflangu vidět, Google zrušil bez náhrady. Kontroluje se tedy jinde:
- Jedna stránka: bezplatný validátor hreflangu od agentury Merkle na technicalseo.com. Vložíte adresu a nástroj ukáže, jestli verze odkazují obousměrně a jestli sedí kódy. Odkazuje na něj i samotná dokumentace Googlu.
- Celý web: Screaming Frog má pro hreflang vlastní záložku. U vícejazyčných klientů v ní hledám tři věci: chybějící zpětné vazby, neplatné kódy a hreflangy mířící na přesměrované nebo mrtvé adresy.
- Výsledek v datech: v přehledu Výkon v Search Console si data vyfiltrujte podle země. Když se na Slovensku zobrazuje česká verze místo slovenské, párování nefunguje, ať kód vypadá sebelíp.
Časté otázky
Funguje hreflang mezi dvěma různými doménami?
Ano. Verze nemusí ležet na jedné doméně, vas-eshop.cz a vas-eshop.sk (klidně i .com) jde propojit bez problémů. Podmínky jsou stejné jako uvnitř jednoho webu: plné adresy a obousměrné vazby. Obě domény si přidejte do Search Console, ať vidíte data obou verzí.
Zvedne hreflang slovenské verzi pozice?
Nezvedne. Hreflang jen určuje, která z vašich verzí se komu ukáže; sílu si každá verze buduje sama. Slovenská doména bez odkazů a s tenkým obsahem zůstane slabá i s dokonalým hreflangem. Počítejte s tím při plánování expanze: samotný překlad z vás na Slovensku vidět neudělá.
Máme jazykové verze dát na subdoménu, do adresáře, nebo na vlastní doménu?
Pro hreflang je to jedno, propojit jde cokoli s čímkoli. Google navíc z názvu subdomény (en.vas-web.cz) cílení nepozná — mapovat verze musíte hreflangem tak jako tak. Rozdíly mezi variantami jsou spíš praktické a rozebírám je v článku o subdoménách.
Rozbitý hreflang nebolí hned
Web vypadá v pořádku, nikde nesvítí chyba — jen slovenští zákazníci potichu přistávají na české verzi a část jich cestou odpadne. Tři otázky, které to prozradí: ukazují verze na sebe obousměrně, sedí kódy jazyků a vidí Slováci ve výsledcích skutečně slovenskou stránku? U vícejazyčných webů otvírám audit právě těmihle třemi otázkami, protože rozbité párování umí potopit i jinak povedenou expanzi.
Zdroje k faktům v článku:
- Tři způsoby zápisu, obousměrné vazby, self-reference, x-default a podporované kódy ISO 639-1 / ISO 3166-1 (ověřeno 16. 7. 2026): developers.google.com/search/docs/specialty/international/localized-versions
- Zrušení reportu Mezinárodní cílení v Search Console (ověřeno 16. 7. 2026): support.google.com/webmasters/answer/6059209
- Validátor hreflangu Merkle (ověřeno 16. 7. 2026): technicalseo.com/tools/hreflang
